Stará krása špíny a prachu zbavená

   Taky tak "rádi" uklízíte? 😉 Abych se přiznal, já jak kdy, třeba kamion uklízím rád, protože na tak malým prostoru mít ještě

bordel by byla učiněná katastrofa...

   Do úklidu sklepa, ze kterého se snažíme pomalounku udělat alespoň malou dílničku, jsme se postupně pustili s Maruškou už několikrát. Jako nechtěné dědictví nám tady zůstalo krom doslova pár užitečných věciček strašná spousta věcí, které opravdu a moc rádi ve svém životě oželíme a tak co chvíli míříme s vozíkem za auto či plným kufrem do sběrných surovin nebo sběrného dvora, to podle toho, co nám zrovna padne do ruky.

   Ovšem nastanou také situace, kdy si připadáme jako ti praví lovci pokladů. Jako třeba nedávno. Otevřel jsem zase jednou starou černou skříň (Prý svatební dar, co dostala babička k svatbě) a načal k úklidu další foch. Vytáhl jsem na světlo papírovou bednu, ve kterých chodily kdysi z exotických zemí banány a tam na mne čekalo opravdu krásné překvapení! 

   Staré rybářské vybavení po Maruščině tátovi. Kupované i doma dělané třpytky, několik olůvek různých velikostí, splávky i "policajti" a v tenkrát klasické krabičce po "antiperlích" háčky a jiná rybářská bižuterie. 

  Krabici dominuje sice zaprášený, ale jinak plně funkční navijáček Tokoz a z těch starých plechových i plastových krabiček bůh ví po čem na mne dýchla krásná atmosféra starých časů...

   

    Postupně všechno roztřídím a vyčistím, pořídil jsem si krásnou dřevěnou krabici se sklem ve víku a udělám z toho malou domácí kolekci, "dědovi", jak mu s Maruškou s oblibou říkáme, na památku a sobě pro radost.
   Kdykoliv se na ty věci podívám, slyším jeho krásné vyprávění o rybách i myslivosti, které obojí tolik miluje.

   "Dědo, ještě nikdy se mi neuklízelo tak radostně, jako dneska :-)) "