úterý 14. dubna 2020

Ztracené a znovu nalezené house

 

   Je nedělní podvečer a protože jsou Velikonoce a mám volno ještě i v pondělí, vyrazili jsme "impreuna" s Maruškou na ryby na jedno z našich oblíbených míst, zátoku
v Libochovicích pod zámkem.
   I když ještě svítilo odpolední sluníčko, ale tam, kam už svými paprsky nedosáhlo, bylo přece jen chladněji. Já jsem nahodil oba pruty, Maruška chvíli malovala a společně jsme pozorovali ptáky v okolí. Z keřů u vody zpíval budníček menší, park kolem je plný hřivnáčů a co chvíli tlesknou svými křídly, aby na sebe upozornili. Několikrát jen kousek od nás opět zalovil ledňáček a na komíně zámku se právě pářily poštolky. 
   Zkřehlé nohy potřebují rozhýbat. A tak se Maruška zvedla s tím,že se jde na chvilinku projít. Nedošla však příliš daleko. Jen k první vrbě. Koukám, co tam dělá a za chvilinku se vrací zpátky ke mně a světe div se, v dlaních ukrývá malinkatý chlupatý chomáček čehosi, co připomíná tenisový míček :-).. Tiskne to hřejivě k sobě a já koukám na ten zázrak. Maruška našla malé house husice nilské (egyptské). Samo jediné tady na zátoce a rodiče nikde. Tak velký pták jako je husice nilská, by tady na té nikterak velké vodní ploše určitě nešel přehlédnout. 
   Copak se asi stalo? Husy obecně jsou známé svojí neskutečnou péčí o svoje potomstvo a tohle je tedy alespoň pro tuhle chvíli taková malá záhada.
   Radím Marušce, ať se zajde s housetem, stále ještě ukrytým v teple její bundy, podívat k nedaleké Ohři, zda tam husí rodiče přece jen nezahlédne. To už je ale rozhodnuta, že když dospělé husice nenajdeme, že si house vezme domů a vypiplá ho. Je doma a má na to dostatek času, noc by v parku samojediné house bez ochranného bezpečí mámy a táty asi určitě nepřežilo. 
   Maruška sotva ušla pár kroků, když se nad hladinou zátoky ozvalo zakejhání dospělé husice! Tak přece jen se máma vydala hledat své ztracené dítě. "Polož ho na zem, honem!" volám na Marušku. Mládě několikrát píplo a husice při druhém průletu zamířila neochvějně a hlavně nebojácně k nám.    
   Usedla na hladinu jen kousek od břehu a plula vstříc mláděti, kolébajícímu se na tenkých nožičkách po travnatém břehu. Mládě však zrovna zalezlo za silný strom a tak ho máma neviděla, jen slyšela. Hlasitě na mládě volala a když ho konečně objevila, rychle k němu vylezla na břeh. Jenže mládě najednou nevědělo na jakou stranu se má vydat. Zda za Maruškou do tepla a sucha a nebo za husou do chladu a vody. Bylo zajímavé pozorovat jak obě "mámy" hledí na to "svoje" mládě a každá z nich si přeje, aby šlo zrovna za ní, i když vím, že v Marušce se to "pralo" jen několik málo vteřin, protože ví, že každé dítě patří ke své mamince a že tu mateřskou péči pravé maminky není nikdo jiný schopen nahradit.
   Konečně se house dalo tím správným směrem! Jenže nastal další zádrhel. Máma je sice máma, to dá rozum, ale co ta studená voda?? Brrr! Tam se teda mláděti už ale vůbec nechtělo! Chvíli to zkoušelo všelijak obejít. Máma už si vlezla zpátky do vody a lákala malého chlupáčka za sebou. Kdepak. Na suchu je líp! 
   V pluvu do zátoky se objevil na scéně husí táta. Za hlasitého volání volal mámu husu i neposedné mládě k sobě. Teprve tehdy se house za hlasitého pípání sklouzlo z nízkého travnatého břehu do studené vody. Rychle plavalo za husou jako by se snažilo v té vodě zahřát :-) Za pár minut byla rodinka zase pěkně pohromadě. To bylo pane radosti! :-)

   

   Na šťastné shledání se můžete podívat na tomhle malém, pouze dokumentačním videiku, točeném pouze na mobilní telefon za ne zrovna dobrých světelných podmínek...  
Zajímavé bylo, že měli jen jediné mládě, o to větší pozor si na ně musí dávat a ne takového prcka nechat o samotě. Potichounku tak káráme oba rodiče a sledujeme se zatajeným dechem, jak se malá chlupatá kulička kolébá na vlnkách podvečerní hladiny libochovické zátoky.


   Nastal čas balit, přece jen se celkem citelně ochladilo. Nebe nad zátokou zaplnili poletující netopýři a vystřídali tak přes den hmyz nad hladinou sbírající vlaštovky.
  Najednou se nad námi ozvalo zahoukání. To kalous ušatý se přilétl podívat a usedl na větev stromu kousek od nás. Chvilinku nás jen tak pozoroval a pak odlétl za něčím zajímavějším.
   Pro nás to ale byla krásná tečka za úžasně stráveným odpolednem letošní velikonoční neděle...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Maruško, moc pěkný a milý příběh :-)

Unknown řekl(a)...

Nádhera. Měli jste velké štěstí. Jk